Good luck, korono! 

26.10.2020

Tak jsem ten koronavirus konečně dostal. Bára Basiková mi teď bude tajně závidět. Ve čtvrtek to se mnou praštilo – bolest hlavy, horečka, únava, voči jak veverička pičku. Takže jsem se nasál do postele, přikryl se měkkou dekou, přelil zázvorovým čajem a s přestávkami na čůrání spal až do rána.

Hlavně nééé na Pražský hrad

Pátek byl už lepší. Teplota zmizela, ale ta pichlavá bolest hlavy furt otravovala. Nemohl jsem kýchnout, aniž bych se netvářil jako Kristus v barokním podání od Rembrandta.

Moje utrpení v Rembrandtových představách.
Moje utrpení v Rembrandtových představách.

Takže na práci a psaní jsem vůbec neměl náladu. Jen na WhatsAppu jsem musel odpovídat na něžné zprávy od svých rodičů: „ať nic pro kristapána nepodceňuju... že každý den je důležitý!!!“

Tak určitě... akorát že když teď zajdu na místní ARO se zimnicí a bolestí hlavy, tak mě při nejlepším vystřelí na Pražský hrad. A to bych opravdu nechtěl!

Né, nebojte. Až budu umírat, dám o tom všem určitě vědět. Nenechám si přeci ujít ten zážitek, jak mě hupcukem rolují do záchranářský helikoptéry a odnáší na veletržní sál v Expo Praha v Letňanech, kde mě odoperují místní sekuriťáci.

Ale nic takového se (zatím) nenastalo, naopak jsem v pondělí zasedl s plnou chutí k počítači. A začal opět pracovat.

Jako nechci se kasat, ale ve svých čtyřiceti jsem koronavirus ustál jako Barbar Conan

Jojo, takhle nějak! ;-)
Jojo, takhle nějak! ;-)

Ale o čem jsem to chtěl vlastně psát... Jo, už si vzpomínám!

Přeměna zombie v copíka

Celé ty dva dny v horečkách jsem si tak trochu nostalgicky připomínal uplynulé období. Je to totiž přesně jeden rok, co jsem se totálně překlopil do nového jobu jménem - copywriting - a získal jsem svůj první copy projekt. Bylo to v říjnu 2019.

Je to pro mě dodnes velký profesní úspěch. Do svých 39 let jsem den co den, noc co noc, prázdniny co prázdniny budoval (společně se svojí ženou) překladatelskou agenturu. Od prvních nadšených cihliček až po vysilující výšky kostelních věží.

A právě v těch výškách jsem poslední roky dostával čím dál častěji závratě a děsy. (Radši jen potichu a v závorkách řeknu, že to skoro nedopadlo dobře...) Posledních pár let jsem vyprahle koukal do počítače a vyřizoval něco, co mě nebavilo a co se mě už netýkalo. Místo jména Tomáš Nezbeda v podpisu mého e-mailu tam klidně mohlo být jméno Tomáš Zombie. Možná, že jste ten pocit už zažili...

Ale nevypadal jsem zas tak špatně, ne?
Ale nevypadal jsem zas tak špatně, ne?

Z dnešního pohledu se zdá celý proces změny práce jako procházka po růžových levandulích. Ale opustit roky budovaný byznys? Co bych jako měl jinýho dělat? Dyť jsem hned po škole pracoval jen ve svojí firmě a nic jinýho neumím!

(Kdo někdy porodil rodinou firmičku a osobně ji vybudoval, bude asi vědět, o čem mluvím.)

10 minut ke štěstí 

Ale moje životní přesmyčka vůbec není to, co vás na tomhle nudném osobním příběhu bude fascinovat nejvíc. No, čtěte dále a uvidíte.

Je pravda, že výhybku jménem copywriting jsem dlouhodobě nevědomky připravoval. Jednak jsem plnil úlohu copywritera v naší překladatelský agentuře, kde jsem během vytírání podlah a vysypávání košů napsal desítky článků a marketingových textů.

A jednak jsem jezdil tak dva tři roky dozadu po různých školeních předních copywriterů a specialistů - chtěl jsem se stát pornomagnátem, nejlepším copywriterem nebo SEO mágem. Nicméně představa toho, že bych šel na volnou nohu psát byla i tak naprosto z říše snů, protože: „dyť já nic neumím!“

Ale jak jsem už řekl, v říjnu 2019 jsem dostal ze své práce takovou závrať, že jsem bouchl do stolu a rozeslal jsem svou nabídku 5 firmám. Odpověď přišla k mému údivu snad do 10 minut a já získal svůj první projekt.

Tik tak, tik tak, tik tak...
Tik tak, tik tak, tik tak...

Sám jsem byl překvapený, kolik znalostí a zkušeností najednou před sebou chrlím a že jsem v tom vlastně docela dobrý. Jakoby ve mě celou dobu spala kreativní kreatura a čekala na vhodnou příležitost.

A (aniž jsem to tušil) přišla vlastně v tu nejlepší chvíli.

Z pr*elky klika

Přelom roku se pro mě nesl v nabíhání zakázek. Čím více jsem jim nadbíhal, tím více přicházely zajímavější a vznosnější. Byl jsem jak v copíkovském ráji.

A přitom jsem jen letmým okem sledoval události ve Wu Chanu. Vůbec jsem si neuvědomoval, co tahle životní přeměna v profesionálního marketingového psavce pro mě (a pro celou naši rodinu) vlastně znamená.

Skvělý dárek na Vánoce!
Skvělý dárek na Vánoce!

V březnu 2020 totiž sjela z italských Dolomitů lavina s poetickým názvem Koronavirus do naší malebné kotliny a prohnala se i naší překladatelskou agenturou. Příjmy sice neklesly na arktickou nulu, ale každá zakázka měla v tu chvíli hodnotu zlata. Bylo to zoufalství a doslova jsme z firmy škrabali každou kačku. (Ano, žádné skrblíkovské zásoby jsme neměli!)

A díky mému zkušebnímu projektu, který jsem rozjížděl teprve necelé 4 měsíce, se stal poměrně hezkou příjmovou posilou.

Prostě jsem byl ve správný čas na správném místě a se správnými zkušenostmi.

Bouchněte do stolu

Celým tímhle článkem jsem vám chtěl jen říct, že pokud se právě „svíjíte v bolestech“ koronaviru (ať už v jakékoliv formě), zastavte se a mrkněte se do sebe a na svoje schopnosti. Třeba v sobě ukrýváte talent, který vám otevře cestu k životní přeměně.

Bouchněte do stolu a udělejte první krok právě teď.

Good luck!

Good luck!
Good luck!